﻿

// ----------------------------------------------------------------
// Lokalizované obecné informace o kampani
// ----------------------------------------------------------------

&name="Bod zlomu"

&description="Po porážce Rudé armády u Charkova v březnu 1943 a před začátkem jarního tání nastala na sovětsko-německé frontě přestávka v bojích. Obě strany tak získaly čas doplnit ztráty a připravit strategii pro letní tažení.<br><br>Výběžek vzniklý během zimní ofenzivy u Kurska, později známý jako kurský oblouk, poskytoval sovětskému velení možnost zasadit silné údery do boků německých vojsk u Belgorodu a Charkova i u Orla a Brjansku. Přestože Sověti měli celkovou převahu v živé síle a palebné síle, hlavní stan vrchního velení přijal 12. března 1943 pro tento úsek fronty promyšlenou strategii rozsáhlé obrany.<br><br>Téhož dne schválil Adolf Hitler plán operace Citadela. Ten předpokládal prolomení obrany Voroněžského a Centrálního frontu a následné obklíčení a zničení nepřátelských sil dvěma klešťovými údery skupin armád Jih a Střed, vedenými od Belgorodu a Orla směrem ke Kursku. Hlavní důraz spočíval v útočné síle tankových divizí a divizí tankových granátníků, vybavených zdokonalenými středními tanky i novými těžkými tanky a samohybnými děly.<br><br>Operace Citadela byla několikrát odložena. Spolu s úspěšnou činností sovětské rozvědky to vedlo ke ztrátě momentu překvapení a odhalení německých záměrů. Hlavní stan vrchního velení využil tříměsíční přestávky v bojích k vybudování hluboké obrany schopné odolat mohutnému útoku obrněných jednotek. Plán počítal s odražením nepřátelského náporu a vyčerpáním jeho sil v obranných bojích. Poté měly hlavní síly Voroněžského a Centrálního frontu přejít do protiútoku, porazit protivníka a vytvořit podmínky pro rozsáhlou ofenzivu.<br><br>Voroněžský front (VF) pod velením armádního generála Nikolaje Vatutina bránil jižní část kurského oblouku o délce 244 km. První sled tvořily 38. a 40. armáda a také 6. a 7. gardová armáda (GA), které měly tři obranné linie o celkové hloubce 30–50 km. Druhý sled tvořily 1. tanková armáda a 69. armáda; v záloze byl jeden střelecký a dva samostatné tankové sbory. V týlových prostorech frontu byly navíc rozmístěny síly Stepního vojenského okruhu.<br><br>Večer 4. července obdrželo velení Voroněžského frontu zprávy o intenzivní nepřátelské činnosti na úseku 6. gardové armády a zpravodajské informace, že bitva začne za úsvitu 5. července. Vydalo proto rozkaz k zahájení plánované rozsáhlé dělostřelecké protipřípravy. Proběhla ve dvou fázích (ve 22:30 a ve 03:00) a způsobila jednotkám armádní skupiny Kempf pouze malé ztráty. Německé dělostřelectvo zahájilo palbu ve 03:30 a ve 04:00 pak formace skupiny armád Jih…"
